Krťa je bojovník

Publikováno 27.11.2013 v 15:16 v kategorii Jak to u nás dopadlo, přečteno: 650x

Jak to u nás dopadlo?

Asi trochu zapracovalo štěstí spojené s námahou. Krťa každým dnem přibýval na váze. Zpočátku jsme měli problém s pravidelnou stolicí. To prý bývá celkem běžné. Hlavně proto, že v umělém kočičím mléku je tolik výživy, že má až příliš pevnou stolici. Takže se kukátko tak trochu zašpuntuje. (Pro více informací na toto téma mrkněte do článku Jak na to.) Jásali jsme pokaždé,když vytlačil pořádný hoviso:)

Krťa se stal tak trochu našim kočičím synem. Ono to totiž moc nejde...nenechat si ho přirůst k srdci. Vstáváte k němu ze začátku každou hodinu. Každý den máte obavy jestli jste vše udělali správně a doufáte , že přežije. Je na Vás závislý a tulí se k Vám jako k mámě.

Oddechli jsme si, když měl první měsíc života za sebou. Nejen, že už mě nechal spát i 6 hodin v kuse, ale začal se už projevovat jako správný kocourek. Prozkoumával byt. Začal si hrát a dovádět. Ale stále to byl mrňous a bylo potřeba na něj dohlížet. Tak strašně křehký. Vypadal spíš jako malý gremlin nebo marťánek :)

To se, ale změnilo. Všechno dohnal a dnes by jste ani neřekli, že to byl takový chudáček. Pravda je, že je trošku namachrovaný:) Ale silný jedinec.

Dnes bydlí o patro níž. Nahradil svojí maminku Fíbu. Protože se nám zdálo, že je tak trochu sám se sebou smutný, pořídila mu J. kočičí parťačku stejné rasy. Ragdoll holku Fíba 2. Je z nich báječná dvojka. Krťa se od ní naučil něhy a ona se do něj naučila být bojovnice. Prostě ve dvou se to lépe táhne :)

Přes den k nám chodí oba do "školky". Takže ho máme stále u sebe. I když už jen na návštěvu. Popravdě myslím, že takové vymazlené kotě je nedocenitelné. Nelze ho ocenit penězi a už vůbec ho dát pryč. Bylo to náročné, ale udělala bych to znovu. Ta námaha a sebe překonání za to stálo.